Jitka Nesnídalová se narodila v roce 1983 v Dačicích, je absolventka Akademie výtvarných umění v Praze. Ve své současné tvorbě se zabývá malbou, která bývá propojena s objekty a grafikou zejména barevnou litografií. Je vítězkou soutěže pro mladé umělce do 35 let v kategorii malba a finalistka několika dalších soutěží (Essel Award- Národní galerie v Praze, Leinemann-Stiftung- Berlin, Ars kontakt, Seat emocion, Loreal design). Je také zastoupena ve francouzské sbírce společnosti CFDT, Clarion a v soukromých sbírkách v České republice a zahraničí.
2024 Art is the Law, The Barrister, Praha 1
JIN, Galerie Toyen, Praha 3
2018 Obrazy, Galerie Zet, Velká Bystřice
2016 Intimní nasvícení, Galerie Vltavín, Praha
Umění je hra, Coworking Praha, Karlovo náměstí
2015 Slapy, galerie Slapy
Odrazy cest, Gallery UFFO, Trutnov
Přes kameny ke hvězdám, Galerie Lapidárium, Praha
JIN a Vsetín, Dům kultury, Vsetín
2014 Jiná realita, Galerie Nina Hedwic, Praha
Z Itálie až do Čech, Zámek Ořechov
JIN, Galerie Caesar, Olomouc
2013 JIN 30, Alex Gallery, Praha
2012 JIN – Lacrima, Galerie 21. století, Praha
2011 Galerie Orco, Praha
2010 Vzpomínky, Galerie Peron, Praha
(A)void Gallery, Letní město, Praha
2023 Šešublů Show 2, Městské kulturní středisko, Havířov
Nesnídalová – Málková, Červený kostel, Hlučín
GrafiKAFér, Cafe Art, Praha
Art Prague, Clam-Gallasuv palác, Praha
2022 Art Prague, Hrzánský palác, Praha
2021 Galerie Caesar 30 let, Galerie Caesar, Olomouc
Quatro formi, DEPO2015, Plzeň
2020 Grafika Roku, Obecní dům, Praha
2019 Aukční výstava Čermák Eisenkraft, POPup Gallery SmetanaQ, Praha
2017 Příběh dne(s), Galerie moderního umění, Hradec Králové
2016 Animálium a Démoni, Nesnídalová a Houska, Náplavka, Praha
Klenová ART Schwandorf, Sýpka na Klenové
Memento Tiziani, galerie Orlovna a Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži
Art-brut-all, Důl Michal, Ostrava
Art Prague, Kafkův dům
Šešublů Show, Městské kulturní středisko, Havířov
2015 Obrazy a sochy z nevšedních cest:
Slavík – Nesnídalová – Skavová
Nesnídalová, Reduta, Uherské Hradiště
2014 Zukunst 2014, Zámek Valtice
Freudental Show 2, Galerie Freud & Thal, Bruntál
Futurealismus, Galerie Zvonice, Vysoké Mýto
Art Prague, Kafkův dům, Praha
2013 Selekce, Alex Gallery, Praha
Úzká interpretace celku, Standard Cafe, Praha
2012 Winter mix, Artspace 109, Washington, USA
Městem i pralesem, Galerie Dolmen, Praha
Tři osobnosti, společnost Artem, Bratislava, Slovensko
Tři osobnosti, Villa Baruchello, Porto Sant‘Elpidio, Itálie
Tři osobnosti, Galéria na schodech, Nitra, Slovensko
VÝŘAD GALERIE XXL, Galerie XXL, Louny
Sympathy, Galerie u Kunštátů, Praha
Nesnídalová – Slavík – Krejbich, Galerie 4 art, Praha
We are here, Artspace 109, Washington, USA
Fire walk with me, Galerie XXL, Louny
363, Galerie Peron, Praha
2011 Krasohled, Galerie Kotelna, Říčany u Prahy
363, galerie ORCO, Praha
Slavík a Nesnídalová, zámek Jablonná, Jablonná nad Vltavou
Slavík – Nesnídalová – Javůrek – Houska, Galerie Dolmen, Praha
Přes most, Maďarský institut, Praha
2010 63. Salon v Poličce, Polička
Výstava diplomantů, Národní galerie Praha, Praha
Regeneration, Paris, France
2009 Jung art, Galerie Dolmen, Praha
Nesnídalová a Oleríny, zámek v Jindřichově Hradci
Nesnídalová – Vávra – Houska, Galerie Dolmen, Praha
Konfrontace — 6. ročník, Brno, Praha
ESSL ART AWARD CEE – Nominační výstava Národní galerie Praha, Praha
2008 ČEZ (soukromá výstava), Lucerna, Praha
Konfrontace, Nová radnice, Brno
Konfrontace, Lapidárium, Praha
Dravověda, Galerie Vyšehrad, Praha
Eva Wagner’s studio, Hohensalzburg Fortress, Salzburg, Austria
Jung art, galerie Dolmen, Praha
Defenestrace, Novoměstská radnice, Praha
2004 – 2010 Akademie výtvarných umění – Praha
2009 – 2010 intermediální ateliér – prof. Milan Knížák
2007 – 2009 ateliér klasické malby – prof. Zdeněk Beran
2005 – 2007 ateliér malba- doc. Michael Rittstein
2004 – 2005 intermediální ateliér – prof. Milan Knížák
2008 – 2010 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Fakultativní modul pedagogických disciplín
2009 Middlesex University – London, Great Britain 2008 International Summer Academy of Fine Arts in Salzburg, Rakousko, malířský ateliér Evy Wagner
Žít ve jménu vlastního poslání, které v sobě člověk cítí se silnou a neochvějnou jistotou, je velkým životním štěstím i vnitřním závazkem. Jitka Nesnídalová je jedním z těch vzácných lidí, kteří o volbě své životní cesty nikdy nepochybovali. S trochou nadsázky říká, že neměla na vybranou a od svých tří let, kdy se začala projevovat skrze výtvarný jazyk, věděla, že bude malířkou. Jejím jediným a nejdelším obdobím bez umělecké tvorby byl lehce revoltující rok mezi 14. a 15. narozeninami, po nichž se opět k výtvarnu vrátila. Absence pochybností jí pomohla se na nelehkou cestu profesionálního umělce nejen vydat, ale především v ní vytrvat i ve chvílích překážek, které život v osobní, tvůrčí i pracovní oblasti přinášel.
Prostředí, z něhož vzešla, bylo přitom zcela odlišné a definované exaktní vědou veterinárního lékařství, jemuž se věnoval Jitčin otec. I to se v určité podobě otisklo do řady jejích pozdějších děl. Autorka vzpomíná na fascinaci, kterou v ní vyvolala návštěva veterinárního ústavu v Brně a zvířecí těla naložená v kyvetách, která zde viděla. Právě ty ji přivedly na myšlenku vytvořit vlastní „kyvety“, do kterých by „naložila“ své vzpomínky. A tak vznikla velmi důležitá a unikátní součást její tvorby v podobě prostorových rámů, do nichž vsazuje plátna plnící funkci jakýchsi výtvarných deníkových záznamů. 3D rámy vytváří determinovaná místa, ve kterých se „zastavuje čas“ a vzpomínky autorky zachycené na obrazech jsou zde navždy zakonzervované. Z formálního hlediska navíc plochu maleb opticky prohlubují a činí z nich prostorové objekty s velkou instalační variabilitou.
V tvorbě Jitky Nesnídalové nalézáme také silné otisky jejího dětství a prostředí jejího rodiště ve Starém Městě pod Landštejnem, kde dle svých slov prožila jedny z nejkrásnějších let svého života. Na období bezstarostnosti a nekonečné svobody, kterou na malém městě a během toulání okolní přírodou prožívala, vzpomíná s láskou a něhou i lehkým nostalgickým smutkem, jenž prosakuje i do zmíněných vzpomínkových pláten. Obrazy působí dojmem staré a zažloutlé zrnité fotografie, vyvolávající souběžně pocit melancholie a touhy po dávno zašlých časech, kdy se svět a život zdál být jednodušším. Určitý kontrastující protipól k prostředí, z něhož pochází, pro ni představuje moderní architektura vytvářející kulisy „městských džunglí”. V autorčině díle je patrná fascinace její tolik odlišnou technicistní vizualitou, která je současně estetická i děsivá zároveň. I její výtvarná reflexe v nás však (stejně jako u autorčiných vzpomínkových pláten) vyvolává dojem, jako by se v ní zastavil a zakonzervoval čas.
Zmíněný pocit svobody, radosti a nekonečných možností nepřestává Jitka Nesnídalová hledat ani v dospělosti. A nalézá a zažívá jej v procesu své tvorby, kombinující rozličná umělecká média a zapojující nejrůznější škály barevné palety. Jak sama říká – pestrost je kvalitou, která ji baví a vnitřně inspiruje jak v životě, tak i v umění. Tato kvalita její tvorbu určuje a provází již od dob jejích studií na AVU. Během nich prošla ateliéry s velmi odlišným založením – od intermediální tvorby v ateliéru Milana Knížáka, přes moderní přístup k malbě u Michaela Rittsteina, až po velmi klasickou malířskou školu u profesora Zdeňka Berana. Od dob rozmanitých, inspirativních a produktivních roků studia se dílo Jitky Nesnídalové kontinuálně posouvá.
Postupně si vybudovala bohatý, avšak ustálený soubor témat, která prozkoumává do stále větší hloubky: Zmíněné vzpomínky, ať už dětské a dávno minulé nebo z nedávných cest do nejrůznějších sluncem zalitých přímořských oblastí. Architektura a perspektiva zachyceného prostoru. Ženství zmítané odvěkým zápasem o propojení něhy a jemnosti s vnitřní silou, erotičnosti a živočišnosti s hlubokou vírou a cudností… Všeobecně prostupujícím motivem jejích pláten jsou však různé formy odrazů: odrazy v zrcadlech, oknech či loužích; mlhavé odrazy vzpomínek v naší paměti; odrazy míst, která nám nejčastěji vyvstávají v myslích, když zavřeme oči a ponoříme se do našeho vnitřního světa; odrazy různých světelných podmínek a toho, jak modifikují naše vnímání barev… Všechny tyto formy zrcadlení vyvolávají dojem určité „mlhavosti” a snové lyričnosti obrazů, ne nepodobné té, co známe z děl Edwarda Hoppera, které má autorka v oblibě. Zachycují těžce rozpitou realitu, lehce vybledlou a abstrahovanou na soubor dojmů, jenž jsou univerzální. Divákovi je tak ponechána možnost, aby v něm jejich atmosféra vyvolala odraz vlastních vzpomínek a prožitků. Kombinace určité univerzality a obecně lidské platnosti na jedné a silně osobní prožitkové linie na druhé straně se v díle Jitky Nesnídalové přirozeně snoubí a navzájem nijak nevylučují.
V kombinacích formy, obsahu a atmosféry jejích pláten se zároveň zajímavě propojují principy a hodnoty, které ctí a obdivuje. Sama se vyznává z lásky k abstraktnímu umění, které pro ni nejsilněji zprostředkovává emoce a intrapsychické procesy uvnitř nás. Zároveň však obdivuje realismus, který považuje za vrcholnou a virtuózní formu a ctí zásady technicky dokonale zvládnuté malby se všemi náležitostmi, jež jako řemeslo vyžaduje. Ostatně i název výstavy – Art is the Law – představuje nejen slovní hříčku odkazující na název výstavního prostoru (The Barrister – advokát), ale je také upozorněním na skutečnost, že umění je soubor zákonitostí, které je třeba ctít, pokud mají být obrazy skutečně kvalitní. Ve své tvorbě se pak autorka snaží o propojení obojího: skrze techniky realistické malby, v rámci nichž akcentuje zejména modelaci objemem, perspektivu a mistrně zvládnutou práci s barvami, usiluje o souběžné zprostředkování silných prožitků, které nad formu vystupují a nejsou jí zastíněny. Možná i díky tomu je její způsob zachycení reality teoretiky často přirovnáván k rentgenovým snímkům. Autorka se pokouší proniknout do hloubky zobrazovaného objektu a zachytit spolu s jeho vnější podobou i jeho autentickou vnitřní podstatu. Zprostředkování interního prožitku z kontaktu se zobrazovaným je však vždy nadřazeno snaze o jeho realistický záznam, ať už je obraz formálně lehce stylizovanější nebo fotograficky věrný.
Prohlubování a zrání díla Jitky Nesnídalové jde ruku v ruce s tím, jak zraje její osobnost a jak se prohlubuje i její vlastní pocit sebejistoty a umělecké kompetence, kterou však prostupuje velká dávka vnitřní pokory. Sama hovoří o určitém pocitu zklidnění a zjemnění. Za důležitý opěrný bod svého vnitřního života pak považuje víru. Ať už tu spirituální nebo všeobecnou víru v následování a kultivování dobra uvnitř nás. Víru v to, že pokud člověk žije ve vnitřním souladu, vnějším respektu a v souběžné pokoře k tomu, co jej přesahuje, ty „správné” cesty se mu samy vyjevují a brány k nim se otevírají dokořán. Ve své tvorbě usiluje o intimní a komorní dílo bez vnějšího lesku, zato zářící svou intenzitou a vnitřní energií. Jejím největším vnitřním pohonem pak není touha po velkých výstavních síních nebo mezinárodním prosazení. Mnohem více touží po vyvolávání prožitků – ať už se jedná o „prostou” radost z kontaktu s estetikou uměleckého díla a nebo o hlubší kontemplaci nad vlastními tématy či vzpomínkami. A jak sama dodává, není nutné být za každou cenu umělcem všech, když je člověk umělcem srdečných a vnímavých lidí.