(* 16. října 1968, Česká Lípa) je český kreslíř, malíř a grafik. Petr Ptáček žije od roku 1991 v Praze. V letech 1994–2002 pracoval jako odborný asistent v grafických dílnách AVU Praha. Zabývá se malbou, kresbou a grafikou. Maluje akrylem a olejem, v grafice užívá převážně techniku litografie. Je spolupracovníkem oddělení známkové tvorby České pošty, pro kterou realizoval několik poštovních známek.
2009
Národní dům, Prostějov
2008
Galerie Radost, Kladno
Život má kola, Galerie eS, Praha
2007
Café Ilusion, Praha – Vinohrady
2005
Obrazy, grafika, Galerie Ikaros, Slaný
2004
Okouzlen stroji, Galerie 1499, Olomouc
Stacionář MED centra, Nový Jíčín
2000
Obrazy, kresby a grafika, Galerie PP, Písek
1999
By Air, Galerie manželů Lucinových, Tábor
2011
Vzhůru, Galerie Milenium, Praha
Ekotechnické Muzeum, Praha
2010
Žena v pohybu, Galerie La Femme
2009
Holý – Zoufalý – Ptáček, Galerie 1499, Olomouc
2008
Galerie Domino, Praha
Galerie Milenium, Praha
2002 – 2009
Krásné stroje v umění, Výstaviště Holešovice, Praha
2002
Pedagogové grafické školy AVU, Galerie La Veinticuatro, Praha
Ruční Litografie, Terezín
1994 – 2002 odborný asistent v grafických dílnách AVU Praha
2007 – 2008 pedagogem atelieru užité grafiky SSUŠ designu
Malíř, grafik a kreslíř, proslulý zejména svými technicistními díly, v nichž oslavuje krásu rozličných strojů. Ty nacházíme v jeho volné tvorbě, stejně jako na ilustracích pro krabičky sběratelských modelů či pro poštovní známky. Ptáčkova cesta k umělecké profesi byla spíše organická a nevedla skrze formální výtvarné vzdělání. Kresba jej však provázela již od dětství. Po maturitě na učilišti v Mladé Boleslavi byl odveden na vojenskou službu jako řidič tanku a poté pracoval v různých technických oborech. Stále však vytrvale kreslil a stal se také členem spolku amatérských výtvarníků. Zde se seznámil s grafikem Václavem Plechatým, který jej uvedl do světa grafiky, zejména do technik suché jehly a linorytu. Další průlom v jeho tvorbě nastal na jaře 1991, kdy se přestěhoval do Prahy a naučil se zde litografické technice v dílně Jana Tůmy. V letech 1994–2002 pak pracoval jako odborný asistent v grafických dílnách Akademie výtvarných umění v Praze a od roku 2004 se vydal na dráhu samostatného profesionálního výtvarníka, ve které úspěšně pokračuje již 20 let.
Jeho automobily, letadla, lokomotivy, lodě či motocykly jsou vždy vysoce estetickými objekty, ke kterým je přistupováno se zvláštní něhou. Budí dojem poetičnosti a sentimentu starých časů, kdy každá nová vlaštovka technického pokroku byla jako malé kouzlo vyvolávající tichý úžas. Toho autor dosahuje i dovedně zvolenými formálními prostředky, kombinujícími vyváženost mezi realistickým znázorněním a stylizací, společně s různě tlumenou tonalitou barev, které nostalgické vyznění povzbuzují.
Mezi uměnovědci i milovníky výtvarného umění 20. století patrně není jedince, jež by si při pohledu na díla Petra Ptáčka nevzpomněl na malby Kamila Lhotáka a dalších členů skupiny 42, k jejichž odkazu se autor hrdě hlásí. V jeho tvorbě nalézáme také inspiraci v plátnech Edwarda Hoopera či v uměleckém směru Pop-art, k němuž odkazuje i název této výstavy
Lidské postavy se v díle Petra Ptáčka objevují také. Až na výjimky (např. v podobě ženských aktů) jsou však doplňkové a zastávají v celkovém obrazovém prostoru spíše úlohu dílčího kompozičního prvku. Technickými náměty a jejich historií byl naproti tomu údajně okouzlen a vzrušen odjakživa. Zvolený motiv mu dle jeho slov musí “rozbušit srdce”. A to v danou chvíli i opakovaně, tedy poté, co jej nechá na nějakou chvíli “uležet”, aby jej pak vyzdvihl ze své inspirační studnice a proměnil v novou láskyplnou “ódu na stroj”.